Menu

Zpátky k přírodě

10.11.2017 - Dům a byt
Zpátky k přírodě

Již málokomu dojde, že příroda tu byla před námi. Jsme její součástí, ne jejími pány. Zvykli jsme si na to, že máme všude pohodlné stezky a cestičky, nejlépe vyasfaltované nebo vysypané štěrkem. Když se na nich povalují větší kameny, tak nadáváme, že to někdo nedá do pořádku a neudělá schůdnější pro kočárky a vozíčkáře. Po pár kilometrech očekáváme občerstvení a pro děti nejlépe nějaké hřiště nebo naučnou stezku. A všechno pěkně označené, ať víme kudy kam a jak je to daleko.
ležící los
Těžko si představit někoho z nás, jak se s mačetou v ruce prosekává pralesem a orientuje se podle slunce, hvězd, či mechu na stromech. Také v našich končinách nepočítáme s nějakým nebezpečím v podobě dravé zvěře. Největší hrozbou bývají lišky nakažené vzteklinou, o tom jsem už ale dlouho neslyšela. A pak také divoká prasata, když si hlídají mladé a člověk by je někde vyrušil. Tato pravděpodobnost je ovšem taktéž minimální. I když se právě jejich rozšíření na okraje měst, kdy je člověk může potkat při procházce se psem, zasloužilo o menší rozruch a několik reportáží v televizi a tisku. Stále jsou to ovšem jen stará dobrá známá divoká prasata.
liška v lese
Co ovšem takový vlk, kterého většina z nás zná pouze z pohádek. Nebo medvěd, kterého jsme po rozdělení nechali u slovenských bratrů. Kdysi tu žili, to ano a jejich stopy dnes najdeme na zámcích v podobě vycpanin a kůží. Ale aby se znovu stali součástí naší přírody, případně sem byli pod dohledem vypouštěni? Tak to pozor, to se nám najednou moc nelíbí a cítíme se jaksi nekomfortně a ohroženi. O tom, jaké druhy se kde nacházejí, se můžete dočíst na .

Díky oteplování a změně klimatu se ovšem musíme připravit i na jiné živočichy, kteří se k nám pomalu přesunují z jiných koutů Evropy. Nemusí se vždy jednat o velké kusy, jako například losa, ale o různé druhy hmyzu a ptactva. Brzy bude nutné přepsat učebnice zoologie.

Zpátky k přírodě
Ohodnoťte příspěvek